Takže zatím děkuji Aničce a Zdenkovy a těšme se :)
]]>Pokud budu přepodkládat, že již máte nainstalovaný yaourt a jeho závislost package-query, tak je nejdříve třeba je odinstalovat:
$ sudo pacman -Rds yaourt package-query
Dále nainstalujeme novou verzi pacman-a :
$ sudo pacman -Syu pacman
Pacman 4 přichází s trochu pozměněným konfiguračním souborem, je tedy třeba zrevidovat soubor /etc/pacman.conf.
Příklad mého konfiguračního souboru je zde : pacman.conf.
Používám rozšířené možnosti, které ukazují velikost balíčku, ukazují velikost všech stažených balíků, nepoužívám testing repozitáře a používám multilib repositář(který nepoužijete pokud používáte i686, neboli 32bit verzi systému).
Aneb avizované podepisování gpg-klíči je nová fíčura pacman-a, která jednoduše řečeno zajišťuj, že je daný balíček opravdu od vývojáře, který ho "zabalil". Zajistí se to tak, že si importujeme (pomocí pacman-key) GPG klíče vývojářů a pak kontrolujeme jejich fingerprinty. Tuto novou vychytávku ovšem nemusíme vůbec používat, máme tedy dvě možnosti :
Pokud jste neupravovali soubor (před upgradem - při používání verze 3.x) /etc/pacman.conf, tak se vám automaticky nainstaloval nový konfigurační soubor, který v základním nastavení má pacman-key vypnuté.
Pokud použijete můj příklad, tak v konfigurační souboru zakomentujeme SigLevel = Optional TrustAll a odkomentujeme #SigLevel = Never.
Zinicializujeme si databázi klíčů:
# pacman-key --init
Dále musíme importovat do naší klíčenky klíče vývojářů, na to nám poslouží jednoduchý skript z Arch wiki, který spoustíme jako root:
for key in FFF979E7 CDFD6BB0 4C7EA887 6AC6A4C2 824B18E8; do
pacman-key --recv-keys $key
pacman-key --lsign-key $key
printf 'trust\n3\nquit\n' | gpg --homedir /etc/pacman.d/gnupg/ \
--no-permission-warning --command-fd 0 --edit-key $key
done
Nyní můžeme upgradovat systém s oveřením podpisů:
# pacman -Syu
Yaourt máme nyní odistalovaný, takže jeho novou verzi nainstalujeme z nových balíčků, na které vede odkaz z AURu :
$ mkdir -p temp/yaourt
$ cd temp/yaourt
$ wget https://aur.archlinux.org/packages/pa/package-query/package-query.tar.gz
$ tar zxvf package-query.tar.gz
$ cd package-query/
$ makepkg -si
$ cd ..
$ wget https://aur.archlinux.org/packages/ya/yaourt/yaourt.tar.gz
$ tar zxvf yaourt.tar.gz
$ cd yaourt
$ makepkg -si
$ cd ..
Hlavním zdrojem byl wiki článek : wiki.archlinux.org/index.php/Pacman-key a AUR]]>
Pokud budu přepodkládat, že již máte nainstalovaný yaourt a jeho závislost package-query, tak je nejdříve třeba je odinstalovat:
$ sudo pacman -Rds yaourt package-query
Dále nainstalujeme novou verzi pacman-a :
$ sudo pacman -Syu pacman
Pacman 4 přichází s trochu pozměněným konfiguračním souborem, je tedy třeba zrevidovat soubor /etc/pacman.conf.
Příklad mého konfiguračního souboru je zde : pacman.conf.
Používám rozšířené možnosti, které ukazují velikost balíčku, ukazují velikost všech stažených balíků, nepoužívám testing repozitáře a používám multilib repositář(který nepoužijete pokud používáte i686, neboli 32bit verzi systému).
Aneb avizované podepisování gpg-klíči je nová fíčura pacman-a, která jednoduše řečeno zajišťuj, že je daný balíček opravdu od vývojáře, který ho "zabalil". Zajistí se to tak, že si importujeme (pomocí pacman-key) GPG klíče vývojářů a pak kontrolujeme jejich fingerprinty. Tuto novou vychytávku ovšem nemusíme vůbec používat, máme tedy dvě možnosti :
Pokud jste neupravovali soubor (před upgradem - při používání verze 3.x) /etc/pacman.conf, tak se vám automaticky nainstaloval nový konfigurační soubor, který v základním nastavení má pacman-key vypnuté.
Pokud použijete můj příklad, tak v konfigurační souboru zakomentujeme SigLevel = Optional TrustAll a odkomentujeme #SigLevel = Never.
Zinicializujeme si databázi klíčů:
# pacman-key --init
Dále musíme importovat do naší klíčenky klíče vývojářů, na to nám poslouží jednoduchý skript z Arch wiki, který spoustíme jako root:
for key in FFF979E7 CDFD6BB0 4C7EA887 6AC6A4C2 824B18E8; do
pacman-key --recv-keys $key
pacman-key --lsign-key $key
printf 'trust\n3\nquit\n' | gpg --homedir /etc/pacman.d/gnupg/ \
--no-permission-warning --command-fd 0 --edit-key $key
done
Nyní můžeme upgradovat systém s oveřením podpisů:
# pacman -Syu
Yaourt máme nyní odistalovaný, takže jeho novou verzi nainstalujeme z nových balíčků, na které vede odkaz z AURu :
$ mkdir -p temp/yaourt
$ cd temp/yaourt
$ wget https://aur.archlinux.org/packages/pa/package-query/package-query.tar.gz
$ tar zxvf package-query.tar.gz
$ cd package-query/
$ makepkg -si
$ cd ..
$ wget https://aur.archlinux.org/packages/ya/yaourt/yaourt.tar.gz
$ tar zxvf yaourt.tar.gz
$ cd yaourt
$ makepkg -si
$ cd ..
Hlavním zdrojem byl wiki článek : wiki.archlinux.org/index.php/Pacman-key a AUR]]>
Začneme tím nejjednodušším, což paradoxně OpenBox sám o sobě neumí. Pro nastavení pozadí plochy tedy použijeme prográmek feh, který lze v Arch Linuxu jednoduše instalovat z oficiálního repositáře, tedy příkazem :
# pacman -S feh
Dále musíme feh umístit do soubor ~/.config/openbox/autostart, aby se nám pozadí načetlo po přihlášení do systému :
source ~/.fehbg
Dále si v domovském adresáři vytvoříme soubor .fehbg, do kterého uložíme příkaz potřebný k nastavení pozadí. Tento způsob jsem vybral, protože pokud budeme chtít v budoucnosti nastavit pozadí přes samotný feh, tak on si zapíše nastavení zrovna do tohoto souboru a naše prostředí bude tedy schopno tyto změny reflektovat. Soubor ~/.fehb bude tedy vypadat přibližně takto :
feh --bg-scale '/home/user/images/wallpapers/great_wp.jpg'
Jelikož je OpenBox primárně správce oken(WM), takže nastavení dekorace oken pro něj není nic cizího. Za základní postup pro změnu dekorací by se dala považovat úprava souboru ~/.config/openbox/rc.xml, konkrétně sekce
# pacman -S obconf openbox-themes
Nyní si spustíme program obconf, který také najdem v menu Openboxu jako položku System->Openbox Configuration Manager.
Hned první záložka je Themes, kde si můžeme vybrat vzhled dekorace oken a menu. Dále nás může zajíma záložka Appearance, kde se dá nastavit rozložení položek na titlebaru oken a fonty pro různé popisy(title bar,menu).
Dobrým zdrojem vzhledů pro Openbox je stránka box-look.org a její (odkazovaná) kategorie Openbox
Jelikož je OpenBox pouze správce oken, tak neposkytuje žádný způsob jak spravovat vzhled aplikací, ten si musíme upravit samy a to je závislé na grafické knihovně, na které je aplikace napsaná.
Za upředňostňovanou knihovnu ve "světě openboxu" by se s klidem dala označit knihovna GTK, je na ní napsaný obconf, který jsme použili pro konfiguraci dekorace oken OpenBoxu.
Pro knihovnu GTK je také napsáno mnoho "minimalistického" softwaru, po kterém dost možná toužíme, už proto, že jsme si vybrali minimalistické prostředí jako je OpenBox a ne celý DE. Nemůžeme říct, že by aplikace psané pro "konkurenční" knihovnu Qt byli vždy "přerostlé", nebo ani "zbytečně velké", ale už tendence(v positivním slova smyslu) psát aplikace integrované do KDE pro nás nejsou přílišnou výhodou. Ač tedy knihovnu Qt nijak nezavrhuji, budu se věnovat nastavení skinu pro knihovnu GTK2.
Z několika aplikací pro změnu vzhledu GTK aplikací jsem si nakonec vybral lxappearence. Lxappearence jsem si vybral hlavně pro to, že nabízí kompletní změnu vzhledu : tudíž samotný skin, ikonky i kurzor. Lxappearence instalujeme v Archu z repositáře community :
# pacman -S lxappearence
Mnoho zajímavých vzhledů můžeme získat z webu www.gnome-look.org, nás budou zajímat kategorie GTK 2.x a Icons
]]>newLoginCommand : /usr/bin/kdmctl reserve]]>Stalo se tak, protože jsem se dostal k práci v jiném, leč ne příliš vzdáleném oboru.
Stop vývoje neznamená, že jsem smazal repositář, všechnu dokumentaci a spálil všechny mosty. Pouze jsem potřeboval tento projekt "vyjmout z mé hlavy a odložit na později". Projekt si tedy bude hledat čas, kdy se rozhodnu jak jej nejlépe využít. PHP pro mě není zatím úplně uzavřená kapitola, tudíž kwick možná časem využiji opět k tomu, k čemu sloužil nejlépe - k výuce PHP světa, možná také ne.
]]>