Pokud by to ještě někdo nevěděl, tak od 21.6 pracuji v S&K Label jako řezač. Na brigádu. Mno a předminulý weekend byla dovolená. Tak jsem usoudil že musím něco podniknout. První weekend jsem jel do Tasova – na pouť(hody): Pohodička – dobrej gulášek, sranda, mno a taky nějaký penízky… jakože na kolotoče. Z weekendu jsem se vrátil vrátil v pondělí, abych v ůterý mohl jet pro změnu na stavbu. Tam jsem se s kámošem domluvil na to, že od čtvrka sjedem k nim na chatu a to na kole 🙂 Ve středu jsem se chtěl rozjezdit, tak jsem vyrazil do Olympie pro brýle na kolo a po tom ke kamarádovi na Lesnou, mno a hned bylo 42km 🙂
Následujícího dne jsem se tedy vypravail směrem na Senorady/Mohelno, jež měli být nejbližším záchytným bodem při cestě na onu chatku. Cesta začala “parádně” v podobě kopečku mezi Popůvkami a Rosicemi. Po tomto výšlapu jsem si suveréně sjel z kopečku do Rosic, kde jsem si dofoukl pneumatiky a už jsem byl v Zastávce. Tady jsem se zastavil na rozcestí, kde přede mnou stála volba, buď jet cestou, která mi byla doporučena – “vrchem” po silnici – Zastávka – Vysoké Popovice – Rapotice – Březník – Kuroslepy, nebo po alternativní stezce, kterou jsem si plánoval sám, která vede co to jde lesem a to : Zastávka – Babice – Zakřany – Lukovany – Ketkovice a cross-country k chatě. V Zastávce jsem se zastavila chvíly jsem se rozmýšlel kudy, vzhledem k tomu, že jsem nevědel která cesta je správná, ani která kam vede, tak jsem asi to po 20 sekundách přemýšlení došel závěru, že pojedu rovně. Jízda to byla pohodová, až na závěrečné 3 kilometry – přes jeden malý štít.
Ale dorazil jsem v pořádku, odpočnul jsem si, najedl se a zjistil, že Ondra chce vyzkoušet kolo, na kterém asi 2 roky neseděl. Tudíž jsme vyrazily na malou vyhlídkouvou projížďku, trasu si nepamatuji, byl asi nepodstatná, distance to byla asi patnácti či dvaceti kilometrová. NA večer jsme si zakouřily vodní dýmku a usmyslely jsme, že dalšího dne – v pátek pojedeme do Mohelna, mj. pro kredit a na pivo.
Když jsme se ráno probudily, tak jsem si usmyslel, že bych už měl udělat něco se zadní brzdou, že po těch 7 stech kilometrech už nefunguje tak by se od ní očekávalo. Oprava trvala také déle než bych od ní čekal. Mno a Ondra Spěchal, ano spěchal s velkým S. Takže jsem si nakonec vypůjčil kolo jeho tatíka a vyrazily jsem směrem Mohelno. Minus je to, že jsem s sebou neměl tachometr a jeho nebyl přesně nastaven, takže se mi maličko zkreslila informace o tom, co jsem ten den ujel. Nevadí, odhad mi říká 50 km. Protože jsme z Mohelna vyjeli velice zajímavým směrem, ůdolím, pak přes šílené skály až do Biskoupek, kde byl krásný kopeček až do Hrubšic – nadprůměrné klesání , lidově řečeno : “Sráz jak prase”. Pod tímto kopcem se Ondrovi povedla udělat nejbizarnější “osmice”, co jsem kdy viděl. Takže byl nepojídný a přijel pro něj otec a já jsem šlapal sám zpět :/ Ještě že jsem měl aspoň dostatek pitiva 🙂
V sobotu jsem se rozhodl, že z jistých důvodů chci dom už v sobotu, jeden z důvodů byl, abych se před tím pracovním týdnem trochu vyspal. V sobotu jsme tedy vyrazily z chaty do Ivančic, po trase Senorady – Biskoupky – Hrubšice(druhá “osmice” už nebyla 🙂 – Ivančice. V Ivančicích jsme se rozloučily, Ondra se vydal do Olomoučan za babičkou, já jsem se vydal směrem Hlína – po modré stezce. To byla ovšem, jak se záhy ukázalo moje největší chyba za celou dovolenou. Ivančice – Hlína – Silůvky čili dva největší kopce široko daleko , dle mapy už i vím, že se jim říká Bukovina a Babí hora. Žádnýho Buka jsem tam nepotkal a pro baby se mi to už vůbec nezdálo 😀 Skoro celou dobu jsem tlačil kolo, cesta nebyla skoro vůbec sjízdná a na slunci tak 40°C a já jsem ještě k tomu měl na sobě černé tričko a baťoh. Prostě vražda, jinak se to popsat nedá.Když jsem dojel do Silůvek, tak jsem se poměrně spravil. Za silůvkami byla malá vesnice jménem Prštice, kde Prštice bylo pouze na značkách , které označují obci, protože ty se velice špatně poškozují, všude jinde bylo Prstice. Za Prsticemi byli Radostice, kde jsem poseděl, osvěžil se pivem a zmrzlinou. Poté mě začalo strašit hřmění, tak jsem vyrazil, abych bouřce ujel. Takže jsem si celkem šlápnul a záhy jsem byl ve Střelicích a z těch je Brno již na dohled, což mě ještě popohnalo, tudíž jsem se nenadál a byl jsem v Troubsku a v Bosonohách už se cítím jako doma 🙂 Bouřce jsem ujel, nicméně jsem se pak nějakou dobu bavil (a kouřil) s kamarády na Kameňáku a tak mě stejně děšť po chvíly dohnal. No nejsem blb? 😀
Po cestě jsem měl na tachometru 120km, s tím, že těch 43km,c o jsem jel ve středu jsem před touto jízdou nuloval a páteční výlet také není započítán. Takže 200 kilometrů za 4 dny tam bude. Spokojen jsem 😉
Ale že mi to trvalo, než jsem to napsal…