Arch Linux a LAMP

Toto krátké howto se bude zabývat instalací LAMP na Arch Linux.Instalace bude počítat s využitím virtual hostů, s použitím projektu Hardened PHP neboli Suhosin patch a s instalací základních funkčnostních PHP modulů jako je mcrypt,GD,

Začneme instalací balíků:
pacman -S apache php mysql php-suhosin php-apache php-mcrypt php-gd php-curl

Překonfuguruju si /etc/httpd na Gentoo-style
Špatné je na tom je to, že výchozí error log je v conf/modules.d/00_default_settings.conf
a výchozí access log je v conf/modules.d/00_mod_log_config.conf
Upravím php.ini(diff)

Spustím mysqld


SPustím mysql_secure_installation a nastavím heslo roota

Instalace Arch Linux

Rád bych se tu podělil o pár postřehů o instalaci Arch Linuxu na mem i686 stroji :]

ArchLive a WPA připojení

Prvním (potencionálním) problémem bylo to, že se do instalace pouštím pouze s bezdrátovým připojením a to ještě s WPA šifrováním. Ale Arch byl na toto skvěle připraven, takže po shromáždění pár informací od pana Googla jsem si vytvořil konfigurační soubor pro mojí Ganja síť v /etc/wpa_ganja.conf : ctrl_interface=/var/run/wpa_supplicant eapol_version=1 ap_scan=1 fast_reauth=1 network={ ssid="Ganja" scan_ssid=0 proto=WPA key_mgmt=WPA-PSK pairwise=TKIP group=TKIP psk="tajneheslovplaintextu" } a to poté „zapnul“ spuštěním # wpa_supplicant -Dwext -iwlan0 -c/etc/wpa_ganja.conf A ještě si vyžádal (v jiné konzoli, wpa_supplicant nesmíme přerušit) od routeru DHCP : # dhcpcd wlan0Toto nastavení je celkem snadno dohledatelné, ale uvádím ho pro ůplnost a hlavně pro vlastní ůčely 🙂

Čemu se při instalaci určitě vyhněte je oficiální český mirror, čili fpt.sh.cvut.cz jako základní repositář.Má totiž problém s „package listy“, takže když pak budete chtít nainstalovat např. firefox, tak vám nabídne neexistující balíčky, které samozřejmě nestáhne ani ze svého, ani z jiného repositáře. Já jsem si vybral jako výchozí mirror německý ftp.hosteurope.de a jsem spokojen 🙂

Dále, ostatně jako celou dobu postupuji optimálně podle ArchWiki::Beginner’s Guide
V /etc/rc.conf jsem si zvolil toto nastavení: LOCALE="en_US.utf8" HARDWARECLOCK="localtime" USEDIRECTISA="no" TIMEZONE="Europe/Prague" KEYMAP="cz" CONSOLEFONT= CONSOLEMAP= USECOLOR="yes" #... HOSTNAME="shavo" #... MODULES=(!snd_pcsp) #... (Pozn. kdyz jsem tipoval že by KEYMAP mohlo být spíš „cs“, užil jsem si s OpenBoxem hodně zábavy, azbuka a různé šílenosti to psalo, nedoporučuju :D, MODULES=(!snd_pcsp) nám vypne PC Speaker, nesnáším totiž když na mě speaker řve, pokud tedy speaker chcete, tak toto vynechejte)

Zbytek instalace je dosti intuitivni, takze k nemu neni moc co dodat. Jediné, co mi došlo trochu otravné je to, že nejdřív člověk použije celkem chytrý skript na rozdělení partition a poté si sami musíte psát /etc/fstab, no na druhou stranu to zase takový boj není 🙂

UPDATE : : nová verze instalátoru(2009.02) vytvoří /etc/fstab sama 🙂

Nastavení X serveru

Nyní se přeneseme do situace, kdy jsme ůspěšně nainstalovali a nabootovali Arch Linux a pouštíme se do instalace DE
Podle Beginner’s Guide je vše srozumitelně (a hlavně funkčně) sepsané, takže jedeme víceméně stále „copy & paste“, sranda začíná až u rozložení klávesnice pro X :
Jelikož jsem si zvolil aktivní hotplugging, tak jsem si podle návodu zkopíroval soubor 10-keymap.fdi a pustil se do jeho ůpravy. Docela dobrou chvíli mi trvalo než jsem zjistil jaké hodnoty zde opravdu chci mít, nakonec upravené řádky vypadají takto: cz,en ,winkeys Nicméně si jsem si téměř jistý že opravdu správné nastavení rozložení mi zajišťuje až KDE. Pokud o této věci zjistím víc, tak se to tu určitě objeví.
Nyní je nejlepší doba si vyzkoušet xorg.conf, který jsem si nechal vygenerovat příkazem Xorg -configure.
A pokud chci aby X-server fungoval podle mých představ a to je rozlišení 1440×900 a podpora DRI je potřeba upravit tyto řádky : Section "Monitor" #... Modeline "1440x900_60.00" 106.47 1440 1520 1672 1904 900 901 904 932 -HSync +Vsync Modeline "1440x900_75.00" 136.49 1440 1536 1688 1936 900 901 904 940 -HSync +Vsync EndSection Section "Device" #... Option "DRI" "true" EndSection "Screen" #... SubSection "Display" Viewport 0 0 Depth 24 Modes "1440x900" EndSubSection EndSection Section "DRI" Mode 0666 EndSection (Pozn. #… je pouze zástupná značka pro různý obsah, který byl, v mém případě, správně vygenerovaný a není třeba jej měnit)
Nyní by jsme měli mít přípravený X server a můžeme pokračovat přímo balíčky pro DE

Instalace desktopového prostředí

A vemem to, jak se říká, z ostra : pacman -S ttf-ms-fonts ttf-dejavu ttf-bitstream-vera pacman -S zlib shared-mime-info pacman -S kde Nyní si upravíme konfigurační soubor /etc/rc.conf tak, aby mám spoštěl potřebné daemony hned při bootu :
DAEMONS=(syslog-ng hal network netfs crond alsa kdm) No a buď rebootujeme do KDE, nebo si ho prostě pustíme a to takto : /etc/rc.d/hal start /etc/rc.d/kdm start No a nyní máme již systém funkční a můžeme se kochat novým KDE 4.2 🙂

Velice zajimavou možností(jak je popsáno zde) je nespouštět KDM jako daemona, ale přímo z initu(Aby jsme se pak mohli například přihlásit do konzole pokud nám „mrzne“ KDM, což se stát může :), upravíme tedy /etc/inittab :
# Boot to console #id:3:initdefault: # Boot to X11 id:5:initdefault: # Example lines for starting a login manager #x:5:respawn:/usr/bin/xdm -nodaemon #x:5:respawn:/usr/sbin/gdm -nodaemon x:5:respawn:/usr/bin/kdm -nodaemon5:initdefault:
A taky /etc/rc.conf :
DAEMONS=(syslog-ng hal network netfs crond alsa !kdm)

Pár poznatků na závěr

Jde o bodový seznam, hlavně rozdílů oproti Ubuntu/Debianu, které jsem doteď používal :

  • Amarok je v balíčku amarok-base – chvíli mi trvalo než jsem ho našel
  • Flash je v balíku flashplugin, jelikož Arch není tak striktní v otevřenosti jako Debian(-nonfree)
  • xine je šikovný, ikdyž hlásí, že ESD není dostupný, tak si s více zvukovými zdroji poradí bez otazek :]
  • balíček nainstaluji pomocí pacman -S[balíček], update balíčků pomocí pacman -Syy
  • KDE 4.2 je pěkné a použitelné :]

O chaotických šroubcích z(a)tracené pastě a zasraných opravářích

Musím si ulevit, takže sepíšu takovou mikrostory dnešního dne :

Vše začalo myšlenkou, že si konečně vyzvednu základní desku z mého počítače, kterou jsem reklamoval „mezi svátky“, konkrétně 28.12.2008. před týdnem mi totiž došel mail, že mám desku u prodejce k vyzvednutí

Tak fajn, sednu na trolejbus, nikde žádné zácpy, měl jsem i jízdní doklad, takže nikde žádná hrozba. Bezmála 30 minut čumění do blba a přemýšlení o nějakých pracovních záležitostech je za mnou, vystupuji, červená, zelená, chodník, dveře schody a pak „Dobrý den, reklamace jsou vedle“ – fajn, vytasím lejstro. „Ano pane, něco s tím fakt bylo, odeslali jsem to do autorizovaného servisu, je to opravené a odzkoušené“. Přikývnu, podepíšu, poděkuju. Po schodech dolů a doleva, dodávka, zapalovač, Viceroy, červená a zelená.

Na zastávce to bylo ještě lepší, pouze dvě minuty, dopravní zácpy ani tentokrát žádné. Cesta celkem o ničem, opět
Doma už jsem měl vymyšleno, že si nainstaluji Arch Linux(už se dokonce chroot-ovaně instaloval).
No a základem je co? Základem je šťáva! Tak jsem si nalil trochu sirupu a začal hledat šroubky pro zašroubování zdroje. Naštěstí jsou pro mě šroubky záležitost „které nikdy není dost“ a tak si je schovávám když „vykuchám“ např. nějaký starší stroj. Naněštěstí v nich nemám vůbec pořádek, takže hledání mělo svého trvání. Najít v té kupě vhodný šroubek není sranda, najít 4 není už vůbec vtipné.

Když už se mi povedlo najít všechny 4 šroubky a namontoval jsem zdroj a posléze i desku(k té jsem měl od demontáže schované originál šroubky :), tak jsem přišel na další krpu a to chladící pasta, byl jsem si jist, že jsem ji měl, ale byl jsem si též téměř jistý, že jsem ji někomu půjčil, tudíž ji nenajdu. A ano, zanedlouho se to potvrdilo.
Ale když já se tak těšil na Arch a hlavně jsem byl zvědavý na výsledek opravy, že jsem to musel dát nějak dohromady, ale riskovat základní desku za 2 tisíce korun a procesor za 5 tisíc kvůli pastě za 50 korun se mi opravdu nechtělo, tak jsem se rozhodl použít „boxovaný“ chladič – dodávaný s procesorem.

Zapnu počítač a ejhle „operating system not found, please insert system disk“ – tak kde asi může být chyba, no podíváme se do live prostředí Ubuntu (přes USB klíčenku) a vidíme že… že tu není žádný HDD.
No jasně, na tuhle opravu jsem přes měsíc čekal

Pozn. před „opravou“ fungovala deska podivně, práce s jakýmkoliv diskem na ní byla podezřela pomalá a jiným kusem HW to nebylo, protože live prostředí z USB klíčenky na ní jelo(a mimochodem stále jede) naprosto v pořádku

EDIT : : Takže SATA bylo mou blbostí, neměl jsem to korektně zapojené v napájení.Nicméně PATA mi nejede vůbec, ani na zničeném kabelu, který se mi vrátil z opravy(odcházel funkční), ale ani na jiném prokazatelně funkčním